První den nás čekala cesta autobusem do Oseče a následně cesta na Ještěd. Před velkým výstupem jsme se posilnili obědem. Po cestě jsme plnili úkoly, které jsme dostali na pochod. Vrchol jsme nakonec úspěšně zdolali, a tak jsme se na Ještědu odměnili kofolou, někteří si však vybrali chleba se škvarkama. Z Ještědu jsme pokračovali asi dva kilometry abych našli místo na spaní, tam jsme se potkali s Matoušem, navečeřeli jsme se a šli do hajan nabrat sílu na další den.
Druhý den se někteří sice probudili úplně poštípaní od komárů, ale ani to nás nezastavilo, a tak jsme se hned po snídani sbalili a pokračovali v naší trase. Čekal nás přechod po hřebenu. Po cestě jsme prozkoumali několik bunkrů, prohlídli si několik skal a plnili další úkoly, které jsme měli splnit během pochodů. Měli jsme totiž za úkol, až do oběda, neříkat slova: NE a MOC. Některým z našich instruktorů to moc nešlo, takže po obědě umývali kotlík, ale určitě je to nijak nepoznamenalo. Průběžně jsme získávali sílu z borůvek, které nás občas zdržovaly. Večeřeli jsme e na zřícenině, která se jmenovala Loupežnický vrch, kde jsme i přespali.
Hned po snídani jsme se vydali na cestu, tentokrát nás čekal trošku těžší úkol, nesměli jsme říkat vlastní jména, to se zase moc nedařilo některým našim cestovatelům, takže také museli umývat kotlíky, s nejvyšším počtem čárek (99+ čárek) za každé jméno vyhrál Kuba. Tentokrát jsme po cestě potkali benzínku, tak jsme se posilnili a odpočli tam. Za krátko jsme obědvali u pískovcových skal Bílé kameny. Opět jsme odpočívali, zkoumali krásy těchto skal a pokračovali jsme na cestu. Tentokrát jsme došli opět na zříceninu nedaleko Jablonné v podještědí, kde jsme se navečeřeli a přespali. Skoro všichni tentokrát spali v přístřešcích nebo ve stanech, protože mělo v pondělí pršet.
V pondělí skutečně pršelo, takže se Kubík probudil s kompletně mokrým spacákem, ale protože je to tvrďák, tak to zvládl na jedničku a pokračoval s námi v cestě. Došli jsme až do Německa, kde jsme se zdrželi opravdu chviličku, ale za to jsme byli v Německu. Velmi blízko hranic s Českem jsme doplnili díky Honzíkovi vodu. Obědvali jsme v Německu, Dave nám dal lekci němčiny, abychom nevyšli ze cviku a pokračovali jsme k hradu Oybin, kde jsme nakoupili na další snídani a nasvačili jsme se. Zanedlouho jsme byli opět v Česku, kde jsme pokračovali na další zříceninu, kde jsme měli spolubydlící. Pekelně tam foukalo, ale my jsme si s tím poradili, takže nám to nikoho neodfouklo. Po večeři, kterou jsme trochu nahradili topinkami s kečupem jsme šli na kutě, byla totiž celkem zima.
Ráno naštěstí nikdo nezmokl, po snídali jsme házeli na cíl a vydali se k autobusu. Po cestě jsme se drželi za ruce ve dvojičkách, Kuba s Aničkou bohužel prohráli, ale za to vyhráli omývání kotlíků, takže v tom budou mít docela praxi. Tuto soutěž vyhrála Ema s Adamem a na druhém místě byla Barča s Matějem. Chviličku jsme čekali na autobus a u toho jsme dostali lekci němčiny, tentokrát od Ondry. Takže se dá říct, že jsme měli takový vzdělávací pochod. Cestu autobusem jsme taky zvládli a pak na nás čekalo pouze mytí, oběd a praní a samozřejmě společná noc s ostatními oddíly.
