Sešli jsme se na Královopolském nádraží. Zpočátku vypadalo, že bude pršet, ovšem nakonec jsme měli štěstí a bylo poměrně hezky. Vyšli jsme z Ořešína a pokračovali směr Babí lom. Po cestě jsme hledali různé kytky a rozpoznávali, co jsou zač. Když jsme se konečně vydrápali na rozhlednu, naskytl se nám úchvatný pohled do krajiny kolem. Jakmile jsme se pokochali, pokračovali jsme dále po skalnatém pohoří. Na konci pohoří už byla normální cesta a tak jsme pokračovali dolů z kopce, dokud jsme nedošli k pasti na lelky a neodlelkovali se na rok dopředu. A najednou byla půlka cesty za námi a ani jsme nevěděli jak. Cesta nazpět byla ovšem úmornější, protože přišla nemoc a nakazila každého disfunkcí. Instruktoři nemohli mluvit a děti buďto vidět, nebo měli svázané ruce. Bylo to velmi zajímavé. Po nějaké době jsme dorazili do malebné vesničky, odkud jsme se svezli busem zpět do Brna.
