Letošní „podzimák“ se odehrál v Šumperku. V pátek jsme vyrazili vlakem přímo do Šumperku, kde jsme se ubytovali v místní školní tělocvičně. Večer jsme shlédli film Madagaskar 3. V sobotu jsme ráno vyrazili na vlak, jelikož nás čekala exkurze pivovaru. Po příchodu do pivovaru jsme byli dosti zvědavý, jak to tam chodí. Viděli jsme, kde se do piva přidává pěna, kde se míchá a podobné součásti výroby piva. Po prohlídce jsme vyrazili na nedalekou zříceninu hradu, kde jsme se najedli a pokračovali dále. Když už jsme byli téměř na nádraží se zpátečním vlakem, byli jsme vtaženi do historie blízkého hradu. Najednou jsme se ocitli rozděleni mezi království a náš úkol zněl jasně… dobýt ostatní království a to tím způsobem, že jim zničíme studny, aby neměli síly bránit se obléhání. Když bylo po bitvě, ocitli jsme se zpět u nádraží. Do příjezdu vlaku zbýval ještě nějaký čas, a tak skupina starších vyrazila pěšky do Šumperka a mladší šli hrát sporty. Večer proběhly různorodé dílničky, jako například aerobic s Honzíkem, smaltování se Štefkou a další. Další den byl oddílový a náš oddíl vyrazil na výlet do Velkých losin, kde jsme shlédli tamní zámek, lázně a muzeum papíru, kde jsme se dozvěděli spoustu nových věcí. Tak třeba v muzeu jsme zjistili, jak vlastně vyrábí papír, a že tuto dřívější „papírnu“ založil někdejší majitel tamního zámku. Než jsme odešli, navštívili jsme ještě místní cukrárnu a osladili si život. Po návratu do Šumperku k nám příšel jakýsi týpek, který říkal že náš svět ovládají počítače. Mysleli jsme že je blázen, ale potom co zmizela většina vedoucích a instruktorů, zjistili jsme, že jediná cesta, jak zachránit svět je vyřadit počítače z provozu díky záhadnému viru. Prvník krok bylo zabrat území ovládané počítači, kde by se mohl nacházet paměťový disk s tímto virem. Naše jediná šance byla udělat vše nepozorovaně a nenápadně. Když se nám podařilo zabrat území, najednou se počítače rozlítili, a my museli utéct. Pondělí byl velký den. Šli jsme totiž, rozděleni na mladší a starší, na Praděd. Všichni jsme úspěšně zdolali vrchol a dali jsme si společnou fotku. Večer se vrátil týpek, z předchozího dne a tvrdil nám, že našel 4 místa, kde se nacházeli stopy po paměťovém disku. Našli jsme tam kódy, a tak jsme s malou pomocí onoho „týpka“ vyluštili polohu paměťového disku. Bylo ovšem již pozdě a po namáhavém dni jsme spánek potřebovali jako sůl. Úterý byl poslední den. Dopoledne jsme se balili, zahráli jsme si pár her, naobědvali a poklidili. Pak už byl čas vrátit se zpět do Brna, kde na nás čekali rodiče a domov.
