Za příjemného počasí jsme se sešli na nádraží v hlavní hale a vyrazili na dlouhou cestu do Hradce Králové. Kvůli výlukám byla cesta zdlouhavá, nicméně k večeru jsme se dostali do školy v Novém Hradci Králové, kde nás přivítal vstřícný pan školník a ubytoval nás v menší tělocvičně. Vybalili jsme si a zbytek večera jsme strávili plněním minim.
V pátek jsme po ránu sbalili pár batohů a vyrazili na výletek do okolí. Začali jsme v Obřím akváriu v Hradci…. Respektive jmenovalo se obří. Celá expozice byla víceméně jedno velké akvárium s lávkou nahoře a tunelem skrze akvárium. Expozice čítala odhadem něco přes 40 druhů ryb, takže zajímavé to rozhodně bylo. V patrech nad obřím akváriem bylo ještě pár dalších malých akvárií se želvami, rejnoky a piraněmi. Bylo to velice zajímavé. Po akváriu jsme se vydali na kraj Hradce, odkud jsme se šli podívat do obory s divokými koňmi. Kůň tam byl pouze jeden, zato naproti se proháněli hned dva tanky s turisty. Byl již čas oběda, a tak jsme se vydali na oběd. Naštěstí v lesíku u Hradce je velké množství veřejných ohnišť, a tak jsme se připojili k rodince, co pekla špekáčky, vytasili kotle a fazole a začali vařit. Po obědě jsme se vydali na cestu se snahou dorazit až k oboře, ve které se nacházeli jeleni, daňci a divoká prasata. Po cestě jsme prošli hned přes několik lesních hřbitovů a jeden z nich byl speciálně určený pro zvířecí mazlíčky. Po cestě lesem jsme zjistili, že naše tempo není tak vražedné, jako tempo dálniční policie, a tedy bychom do školy dorazili až za tmy. K večeři jsme plánovali vařit rovněž na ohni, tedy jsme si výletek trochu zkrátili a vyrazili zpět do školy. Po cestě jsme obdivovali houby, kterých bylo v lese opravdu hodně. Když jsme dorazili do tělocvičny, nabrali jsme potřeby na vaření a vyrazili k nedalekému rybníku, kde se měli nacházet dvě veřejná ohniště. Bohužel však obě zabrali místní opilci, a my naznali, že bude lepší využít ohniště vedle školy. Tedy jsme nabrali dřevo a vyrazili zpět ke škole. Dřevo bylo mokré, avšak naštěstí mezi dřevem, které jsme si přitáhli, byla bříza, no a s březovou kůrou už to byla hračka. Navečeřeli jsme se a vydali se do školy si umýt ešusy. Velká tělocvična se již vyprázdnila, a pan školník nám půjčil pár balónů, a tak jsme se v tělocvičně trochu vyblbli a šli na kutě.
V sobotu jsme se sbalili, rozloučili s panem školníkem a vyrazili na cestu do Čeperky, kde jsme se měli potkat se zbytkem Zeesky. Cesta byla náročná, avšak i naši nejmladší ji překonali statečně. Vzali jsme to přes rozhlednu Milíř, kde jsme se nasvačili a vyšplhali na rozhlednu, abychom věděli, co nás ještě čeká. Po svačině jsme pokračovali k řece Labe, kde jsme si našli místo blízko řeky a tam si uvařili oběd. Po obědě jsme se dali opět na cestu. Protože jsme nestíhali, vydali se mladší děti napřed a starší mezitím uklidili ohniště. V nohách jsme měli krásných 12 km, když jsme dorazili do Čeperky, kde jsme se přivítali s ostatními oddíly, ubytovali se, navečeřeli a vyrazili na večerní program, který si pro nás přichystal šéf pochodu. Rozdělili jsme se do 4 skupin a měli za úkol přežít konec světa sběrem různých surovin a tvorbou jídla, které nám pomáhalo přežít. Bohužel nám to ale ztěžovali zombie vedoucí, kteří nás chytali a posílali zpět, kde jsme museli utratit některé těžce utržené suroviny výměnou za možnost pokračovat. Po hře jsme se vydali ke spánku.
Nedělní ráno jsme uklidili, zabalili se, najedli a vyrazili na vlak. Bylo nás hodně a cesta byla plná výluk a přestupů, ale nakonec jsme se úspěšně vrátili do Brna. Rozloučili jsme se klasickým nástupem a vydali se k domovu. Celý pochod nás provázelo opravdu krásné a na klasický listopad velmi teplé počasí. Jsme rádi, že se pochod vydařil.
