Letošní akce PTO, nebyla pouze pro PTO, jako obvykle. Bylo to setkání Pionýrů z české republiky, takže jsme se vydali do Prahy. Sešli jsme se za velmi slunného dne. Ze začátku to vypadalo, že se v autobuse uvaříme, nicméně autobus měl, i přes jeho stáří, stále funkční klimatizaci, a tak to tak zlé nebylo. Jenže co by člověk nečekal, jeden z našich autobusů po cestě píchl, takže museli zastavit další dva busy, neboť autobus s prázdnou duší neměl nic, druhý měl rezervu a třetí nářadí. Bylo to asi jako vtip začínající "Kolik potřebujete autobusáků, abyste nasadili rezervu?"
Není se tedy čemu divit, že jsme do Prahy dorazili se značným spožděním, dali jsme si půlnoční večeři postavili stany a šli spát. Poměrně nás překvapilo, že se i v tuto pozdní hodinu kolem potulovala pionýrská dítka, která si evidentně ještě nevšimla, že je noc, a tak si rozpustile hráli kolem stanů, jako by se nechumelilo.
Sobotní ráno jsme se vydali do rušných uliček kempu, kde byli rozmístěny různé dílničky, jako například stavění tanků, tetování kérky a mlácení se kladivy. Kdyby tanky nebyli pouze modely, kérky speciální fixy a kladiva nafouknuté balóny, bývali bychom si zkrátili cestu a zašli si na cejl, kde jsou tyto disciplíny na denním pořádku.
Odpoledne se nám rozpršelo, však déšť netrval dlouho a později toho dne nám počasí umožnilo vyjít do Prahy na muzeiní noc. Začli jsme v muzeu Policie a kriminalistiky, a tam jsme s muzei prakticky i skončili. Prohlídka byla totiž natolik zajímavá, že jsme ztratili pojem o čase, a z muzea jsme odcházeli poměrně pozdě. Druhým naším cílem bylo muzeum nočníků. Měli jsme za to, že je to netradiční muzeum, ve kterém jistě moc lidí nebude. Nicméně tento "originální" nápad mělo evidentně dalších dvě stě lidí, a tak jsme před muzeem spatřili frontu tak dlouhou, že by se za ni nemusel stydět ani prodejce banánů z doby KSČ. Řekli jsme si tedy, že nočníky stejně nejsou nic pro nás a vyrazili na Kebab. Na fakt, že již bylo pozdě, nás upozornil nejeden vrávorající chlapík. Vypravili jsme se tedy na krtka (pražským nářečím: na metro). Po cestě jsme shlédli Staroměstský orloj, na kterém narozdíl od toho našeho patvaru stojího na svoboďáku, jdou vyčíst hodiny, a Karlův most.
Nedělní den nám zaplnili nástupy, na kterých jsme se dozvěděli shodnocení většiny programů, co se na akci událo. Následně jsme se sbalili a vyrazili zpět do Brna. Tentokrát jsme naštěstí dorazili bez sebemenší závady na autobuse, a tedy i poměrně včas.
Akce se vydařila a děti odjížděli spokojené.
