Snad nejvíce slavnostní chvíle z celého roku v Zeesce je pro nás vždy Sněm. Letos jsme se sice nesešli zrovna v závratném počtu, nicméně oproti letem minulým to nebylo špatné. Po zahájení akce, ve formě nástupu ,již na nás čekali Čahoun, Terka a Honza s předpřipraveným programem. Jakmile jsme se rozdělili do skupinek, čekal nás hned první program, který byl hlavně na týmovou spolupráci. Úkolem každé skupinky bylo přemístit flašku, bez spadnutí na zem, až na konec řady, pouze za pomocí kolen. Následovalo přerozdělení do skupinek nových, které malovali velmistrovská díla buďto svými štětci, nebo klidně i rukama. Obrázky byli opravdu vydařené. Jak jsme umyli poslední zbytky barvy z našich rukou, poklidně jsme se usadili a sledovali divadlo, které si pro nás připravil Honza. Mělo dětem ukázat významné události v zeesce zábavnější formou. Poté už bylo na řadě klasické hlasování o volbě předsedy ZS, praporečníka a kronikáře, a udělování knih za práci v oddíle. Jakmile poslední kniha zmizela v náručí rozjařeného dítěte, vyrazili jsme za tím, čím je Sněm tak dobře znám a taky co je hlavní důvod většiny dětí pro příchod na tuto akci… Ano, Švédský stůl. Samozřejmě jsme se nervali, ani nemačkali, nýbrž jsme se pěkně seřadili do řady a postupně obcházeli stůl s rozličnými druhy jídla. Když jsme si pak naplnili naše bříška, čekali na každého maminky a tatínci, aby se s nimi spokojeně vypravili domů.
