Již dlouho na ranním strazu nebylo tak špatné počasí jako na Vlečce. Při příjezdu pršelo, a vypadalo to že do 10:00 nepřestane. Když jsme vystupovali u Ochozu z autobusu, už však jen mrholilo a my tak ani nepotřebovali pláštěnky. Nasadili jsme si rukavice a vrhli se do práce. První úsek byl až na pár skleněných lahví poměrně čistý, pravá výzva nastala až za rančem a po připojení na žlutou. Ačkoliv zde kolem cesty nebyli téměř žádné odpadky, našli jsme uprostřed cesty velkou pneumatiku. Dost možná kdysi patřila traktoru. Nechtěli jsme ji tam nechávat, protože byla cesta špatně přístupná pro vozidla. Tedy jsme pneumatiku zvedli a začli ji tlačit do kopce. Byl to náročný boj plný potu a bláta, ale podařilo se nám pneumatiku úspěšně dopravit až k silnici, kde jsme ji nechali společně s kyblíky, které jsme mezitím našli. Na paloučku kousek od silnice jsme se posilnili obědem a vyrazili dál. A vida. Narazili jsme na černou skládku, která se původně zdála jako jeden odpadek. Po troše hrabání v listí jsme naplnili 3 plné pytle bordelu, hlavně plastu a plechů. Jak bylo vyčištěno, vylezli jsme si na místní posed, abychom se pořádně rozhlídli po okolí, a pokračovali dále. Narazili jsme nedaleko silnice na další hromadu odpadu v lese, mimo jiné také spacák. Nechali jsme je u cesty pro pány popeláře a protože už se pomalu blížit čas, kdy nám jel autobus, dokončili jsme své sbírání a vydali se na bus. Bus jel poměrně podivně a zezačátku to vypadalo, že se do Židenic budem muset nějak dostat pěšky. Nakonec se ale na konečné 58 změnila na 55 a přejela přímo do Židenic na nádraží. Uvítali jsme se s rodiči a vydali se domů pro zasloužený odpočinek.
