V neděli 22.11. jsme se v dosti hojném počtu sešli na Královopolském nádraží a pod vidinou příjemně stráveného dne a možná i prvního sněhu jsme se vydali směr Lelekovice. Obojí se nám snad podařilo. Podle Matoušových zpráv se v okolí Babího lomu mělo nacházet podivné území pod nadvládou Baby Džagy (sestry Baby Jagy, psáno s g s háčkem) a tak jsme se rozhodli to prověřit. Již krátce za Lelekovicemi jsme moc obávané Baby pocítili na vlastní kůži. Bylo potřeba se po celou trasu výletu vyvarovat slovům ne, nevím a nebo, protože ty Baba nemá ráda a pokud skrze svého prostředníka tyto slova zaslechla, stálo to daného nešťastníka část jeho „života“. Nakonec všichni krom Vojty vyvázli živý a zdraví. Ten musel provést jeden magický rituál a pak i on zvládl průchod babiným územím v pořádku. Samotnou Babu Džagu se nám naštěstí potkat nepodařilo, ale za to jsme se řádně odlelkovali, zahráli si pár dobrých hříček a taky trochu vymrzli. Z rozhledny nebyl výhled zrovna velkolepý, ovšem na skupinové foto více než dostačující. No a v závěru výpravy, těsně před Vranovem přišel i očekávaný sníh. Nakonec jsme ještě omrkli trénink psů na sport zvaný coursing – tedy snaha chytit kličkující návnadu na navyjáku. Pro rychlé tempo i těch nejmenších členů jsme stihli na autobus dojít už o hodinu dřív a tak jsme se i dřív mohli vrátit. Myslím, že výlet se vydařil a doufám, že si ho všichni užili, aspoň tak jako já.
Ondřej
