Kupodivu mezi všemi čtyřmi armádami před bitvou nepanovalo napětí, jelikož každý se chtěl raději v klidu připravit, než by házel výhružky na ostatní. Přípravy byli téměř u konce, když se z lesa vynořil Gandalf, který byl přizván, aby dohlížel na to, že všechna království splní předem domluvená pravidla. „Vítejte obyvatelé středozemě,“ přerušil Gandalf hromovým hlasem hlasitý dav.“Věřím, že ať už v této bitvě zvítězí kdokoliv, každý bude zajisté bojovat tak, jak se na lidi sluší a patří.“ Ozvalo se zajásání z davu. „Přeji vám hodně štěstí při vaší bitvě.“ pokračoval Gandalf „Nyní nadešel onen čas bitvy, proto se prosím přemístěte na své pozice.“
Po tomto krátkém proslovu se jednotlivé armády rozešli za svými kapitány, zatímco Gandalf přešel na vyvýšeninu nad bitevním polem. Chvíli čekal, než se srovnají formace u každé z armády a poté zatroubil na roh. V tu ránu se strhla veliká bitva. Těžko říci, kdo bojoval nejlépe. Každý měl jiný způsob boje i taktiky, nicméně všichni ze sebe vydali to nejlepší. Každý kdo tu bitvu viděl jen žasl nad uměním všech bojovníků. Snad i Gandalf viděl jen málo tak skvělích bitev. Bitva se dlouho zdála nevyrovnaná a nebylo poraženého. Podle domluvených pravidel mezi královstvími měla být bitva ukončena půl dne od jejího začátku, pokud nebude mít konce. A tak když nadešel čas, Gandalf zatroubil na roh a bitvu ukončil. Když se armády znovu sformovali, vypadalo to, jakoby v této bitvě nikdo nepadl. Jakoby nebylo poraženého a nebylo vítěze. Avšak nakonec se přeci jen našlo královský, které na tom bylo po bitvě lépe než ostatní, tudíž Jižní pláně, důvod bitvy, připadli jemu. Ostatní mu vzdali holt a uchýlili se zpět do své země. Byla to událost, o které se bude mluvit ještě po mnoho generací.
