Být popelářem vyžaduje určitou zručnost, sílu a inteligenci. Proto jsme se letos vrhli do tajů popelařiny a spolu s popelářem Edou šli sbírat a třídit odpadky po celém Brně. Náše zaučování do profese popelářů začlo v Lužánkách, kde jsme se po srazu s Edou rozdělili jak jinak než do skupinek, které doprovázel vždy jeden zkušený mistr popelář. Následně nám byl zadán úkol a mohli jsme vyrazit. Úkol zpočíval v nalezení speciální popelnice patřící právě Edovi. A tak jsme se vydali do nejbližšího okru a hledali onu vybranou popelnici. Netrvalo dlouho a Edovu popelnici jsme skutečně našli. Jenže Eda se mezitím přesunul, takže jsme nebohou popelnici museli táhnout až ke svoboďáku, kde jsme zjistili, že obsah této popelnice není vůbec takový, jaký by měl být a tak náš další úkol, coby začínajících popelářů, byl, roztřídit všechen odpad uvnitř do speciálních dvorů. Dvory se nacházeli v okruhu 1 kilometru od náměstí svobody a osoby, které tyto dvory vedli nikdy nepřijali odpadek zadarmo. Vždy jsme museli prokázat své schopnosti, abychom je dokázali přesvědčit, že právě náš odpadek by měli příjmout. Když jsme dokončili náš trénink a zjistili, že popeláři to opravdu nemají tak lehké, jak si může kdekdo myslet, byl čas se vydat do spalovny, kde jsme se měli dozvědět, co se právě s takovým odpadem děje poté, co jej vyhodíme do popelnice. Odpověď ve spalovně byla ohledně smesného odpadu jasná. Odpad se přiveze, nadrtí a spálí. Ovšem jelikož je spalovna dobře ekologicky zajištěná, nečistot vyjde naprosté minimum. Taková spalovna je vybavena mnoha složitými přístroji, které jsme měli možnost spatřit. Při odchodu jsme poděkovali a vyrazili do Lužánek a opět směr domov.
